Drobečková navigace

Úvod > Podlahy > Masivní plovoucí podlahy > Dřevěné podlahy

Dřevěné podlahy

Výhody dřevěné podlahy

Izolační vlastnosti dřevěné podlahy propůjčují podlaze nezaměnitelný a hřejivý pocit při chůzi. Významným faktorem je životnost, která se pohybuje v závislosti na použitém materiálu mezi 30-ti a více lety. Oproti ostatním typům podlah je možné dřevěnou podlahu při poškození jednoduše přebrousit a zrenovovat.

Nevýhody dřevěné podlahy

Bývá měkčí, snáze se tak mechanicky poškodí. Další nevýhodou dřeva je jeho náchylnost na kolísání teploty a nadměrnou vlhkost projevující se změnou tvaru od tvorby spár až po zkroucení. V zimních měsících má podlaha tendenci sesychat, čemuž se dá zabránit zvlhčováním vzduchu v místnosti. Ideální teplota pro dřevěnou podlahu se pohybuje mezi 18 - 22 °C a vlhkost mezi 55 - 65%.

Péče a údržba dřevěné podlahy

Při vytírání je velice  důležité vytřít podlahu do sucha a nenechávat jí pod vrstvou vody - mohlo by dojít k nezvratnému poškození. Pokud máte novou podlahu, uklízejte ji v prvních týdnech nasucho. Dřevěnou podlahu chraňte hlavně proti mechanickému poškození. Nohy stolů, židlí, skříní je nezbytné podlepit měkkým materiálem. U kolečkových židlí je doporučeno chránit podlahu podložkou případně kobercem. Oděry podlahy mohou být způsobeny drobnými kamínky a zrnky písku donesenými zvenčí, proto je nezbytné instalovat čistící rohože před vchodem a čistící zóny ve vstupních částech objektů.

Povrchová úprava

Volba povrchové úpravy je ovlivněna vašimi estetickými požadavky a předchozími zkušenostmi. Proto nelze jednoznačně doporučit, zda ošetřovat podlahu lakem nebo olejem.

Olejování

Olej dřevo impregnuje, povrch je matový, krásně přirozený a podlaha může díky otevřeným pórům dýchat, navíc tmavé druhy dřev olej oživuje. Výsledkem je zvýrazněná struktura dřeviny a ochrana podlahy proti zašpinění, působení vody a odolnost proti oděru. Případné oděrky a hlubší škrábance se dají odstranit očištěním nebo lokální opravou. Navíc světlé typy dřeva je nutné pečlivě čistit a udržovat. Díky působení čisticích přípravků dochází k postupnému odstraňování oleje, tudíž je třeba ošetřující vrstvu každoročně nanášet. Ošetření podlahy olejem není doporučeno na frekventovaná místa, jako jsou sportovní haly, restaurace apod.

Lakování

Lak oproti oleji tvoří ochrannou vrstvu, která nabízí vysokou odolnost proti oděru, atraktivní vzhled a nenáročnou údržbu. Moderní druhy laku navíc nabízejí různé druhy lesku, některé dokonce dodávají podlaze matový povrch, díky kterému podlaha vypadá jako naolejovaná. Některé laky mají navíc protiskluzové vlastnosti. Nevýhodou je, že lak zcela uzavře póry, díky čemuž se podlaha hůře vyrovnává s teplotními a vlhkostními rozdíly. Pro zachování vzhledu je nutné po několika letech lakovanou podlahu přebrousit a přelakovat. Pokud chcete změnit povrchovou úpravu z olejované na lakovanou, je třeba vyčkat půl roku, podlahu přebrousit na holé dřevo, přetmelit a až poté přelakovat. Pro ty, kteří chtějí zvýraznit strukturu dřeva při zachování výhod laku, může být kompromisem olejový lak.

Voskování

Nejméně používanou metodou je voskování. Voskování lze přirovnat k olejování s jedním velkým ale – vosk nikdy nevytvrdne jako olej. Krásně voní, zvýrazní strukturu dřeviny, ale podlahu není možné extrémně zatěžovat. Tato metoda je používána zejména při rekonstrukcích a renovacích historických interiérů.

Moření

Mořením rozumíme změnu základního barevného tónu, zvýraznění, sjednocení nebo změnu textury a odstranění nežádoucích lokálních zbarvení. Změnou základního barevného tónu získává dřevo nový barevný tón, někdy pro danou dřevinu až netypický.

Tvrdost a trvanlivost

Čím tvrdší dřevo, tím je dřevěná podlaha odolnější, trvanlivější a dražší. Pokud mluvíme o tvrdém dřevu, znamená to, že je obtížné ho poškodit. Tvrdost dřeva podlahy volte podle místa, kde má podlaha sloužit, například v kuchyni nebo obývacím pokoji je podlaha namáhána mnohem více, než v ložnici. Pokud se Vám líbí některé z měkčích dřev, nezoufejte, protože tvrdost dřeva lze podstatně zvýšit použitím laku.  Obecně platí, že tvrdé druhy dřeva pocházejí z listnatých opadavých stromů a měkké většinou z jehličnanů.